Každý z nás někdy ten pocit závisti alespoň jednou zažil. Jako dítě určitě. Kamarád měl lepší kolo, kopací míč, jiný zase nosil lepší svačiny, tenhle zase dostával lepší kapesné, tamten zase hrál o mnoho lépe na kytaru, takových příkladů se dá najít spousta a myslím, že každý z nás alespoň jednou tento pocit poznal. V dětském věku je to ještě omluvitelné a dá se s tím pracovat tak, aby si každý uvědomil, že závistí se nikdy jeho situace nezlepší. A závisti ruku v ruce přichází často na pomoc podlost a zbabělost.
Není přece větší sranda než sebrat kamarádovi na jeho novém kole ventilky, zakopnout balón do cizí zahrady, pohanit chuť zmrzliny, kterou on líže a já jen koukám. A opět takových příkladů je okolo nás spousta. Jak jsem již napsal, v dětském věku se to dá ještě omluvit a vysvětlit, pokusit se nasměrovat na správnou cestu, a ani já se dnes nechci dětskou závistí zabývat.
Trápí mne mnohem více závist v dospělých lidech. Sžírá mne, když slyším pomluvy a lži. Doslova mne ubíjí pokud se to stane v nepřítomnosti člověka, který ještě před pár okamžiky byl plácán po ramenou a byla mu nastavena falešná maska přátelství..
Celý život se pohybuji v gastronomii. Kolikrát já jen viděl jak skupinka popíjela na účet kamaráda, který je zval, jak mu lichotili a uznávali ho. Pak zaplatil, odešel a nešlo prostě neslyšet jejich skutečný názor na svého kamaráda – sponzora. Často to byl v lepším případě hlupák, ale když platí tak ať si tady ty své kraviny slintá..Za nějaký čas se skupinka vracela a opět to samé..Kolikrát jsem chtěl vzít onoho dobráka stranou a povědět mu pravdu, ale nepříslušelo mi zasahovat do jejich životů. Každý jednoho dne dojde poznání a má pak dost času na pochopení falešných iluzí.
Není to tak dlouho, co jsme si s manželkou koupili nové auto. Tedy úplně nové nebylo, bylo z bazaru, ale i tak se stalo nástrojem zloby a závisti. Hned první noc mi ho někdo pěkně objel hřebíkem. Vidím to jako by to bylo včera, jak stojím před domem a celý nešťastný kontroluji rozsah škody. Vidím jak přichází můj soused, do té doby i kamarád a vidím jeho spoluúčast na mém neštěstí. Co nevidím, je však jeho tichá radost skryta uvnitř něho, nevidím, že falešné litování je hrané a nevidím jak je totálně uspokojený. Druhý den přicházím o zrcátka a stěrače a situace se opakuje. Třetí den již mám na okně bytu nastavenu kameru, která mi do počítače vysílá obraz, obraz kde hlavní roli hraje soused, můj kamarád a ničitel v jednom.
Ráno už znám výsledek a jdu k vozu s propíchanými pneumatikami. Po chvíli se objeví soused a účastně se podivuje co za šmejdy mi auto ničí, poukazuje na závistivce a někoho z okolí, kdo mi nepřeje. Zvu ho na kávu a jakoby nic mu místo sušenky nabídnu jiný moučník. Pouštím připravené záběry přímo do televize. Nikdy bych už nechtěl podobnou scénu zažít. Slzy dospělého muže, klečení a prosby, abych si to nechal jen pro sebe, že ho naváděla manželka, pocit prohry, když ho beze slov vyprovázím na chodbu, se mění v urážky a výhružky. Je s podivem, že necítím ani vztek, ale jen lítost. Lítost nad ním a i nad svou naivitou.
Večer když se vracím domů mou zlobu vyvolá však můj vlatní syn, kterému syn mého souseda oznámil, že je syn zloděje a že si s ním nehodlá a nesmí více hrát. Ale ani v tento okamžik se nezachovám jak bych měl a neoznámím celou věc na policii. Namísto toho se seberu a jdu k sousedům.
Jejich výraz tváře, když mne spatřili ve dveřích se nedá popsat. Oba rudí a poníženi. Přejdu rovnou k věci a oznámim jim, že pokud se ještě jednou stane podobná věc a tím myslím, že se jen přiblíží k mému majetku nebo budou hanit mne a mou rodinou třeba i prostřednictvím syna, že se budu bránit podle zákonů. Dozvídám se, že to tak nemysleli, že to bylo jen jako žert. Otevřu pusu a zírám pro změnu já. Slyším se jak řvu na celý dům: „Žert? a co je větší žert? Ničit mi auto nebo lhát mému synovi?„
Odcházím a nechávám je tam stát. Když sestupuji poslední schod slyším jak se tiše zavírají dveře od jejich bytu. Myslel jsem, že je to uzavřené a nikdy více se s nimi krom náhody nepotkám. Omyl. Z omylu jsem vyveden hned druhý den, kdy oba nakráčejí do mé restaurace. Je to jejich právo a tak si jich nevšímám. Po chvíli si mne nechají zavolat a zvou mne na panáka, že prý na udobřenou, že se zase tak moc nestalo. Nabízí mi i peníze za způsobené škody. Odmítám panáka, odmítám peníze a naposled k nim hovořím: “ chápu, že závist je příšerná věc, ale pokud ji necháte dojít až do podoby, kdy se snažíte zničit pověst dobrého otce před jeho synem, v ten moment se už nejedná o závist, ale podlost. A s podlým člověkem se já za jeden stůl vědomě neposadím.„
Pokud si myslíte, že už mi dali pokoj, opět se mýlíte. Od sousedů se po čase dozvídám, že jsem si na restauraci nakradl a i na vše ostatní. Jenže sousedé, ti bez závisti vědí, vědí kolik práce a a bez volna třeba celý rok, jsme s manželkou našemu snu obětovali, vědí, že pravda je jinde. Ale někdy když někoho v domě potkám, mívám takový ten nepříjemný pocit, že jim v duši hlodá červíček, zda přece jen nejsem zloděj…..
Proč o tom dnes vlastně píšu zde na blogu? Není to o tom, že jsem se Vám chtěl svěřit se svou bolístkou, to ne. Prostě mne jen štve, že ta mrcha závist vylézá odkudkoli a často tam, kde byste ani nepomysleli, že je co závidět. Nechci být nyní nikterak konkrétní, ale ten komu vlastně dnes můj článek věnuji, je ten, kdo si svůj neúspěch hledá v úspěchu druhého. Myslím, že se v článku najde a pochopí proč jsem ho napsal..
Věřím v lidské dobro, v možnost domluvit se, tolerovat se a být na sebe hodní. Věřím a doufám, ale už dávno nejsem naivka co se nechá hlupákem zastrašit a zapudit. A každému přeji, aby se to také naučil a nedával prostor závisti k jejímu růstu. Bude se nám všem žít určitě veseleji. Co myslíte?
Wikipedie: Závist (lat. invidia) je jedna z lidských emocí, spočívající v touze po něčem, co má někdo jiný, a snaze získat předmět této touhy, či druhého o to připravit, někdy i za cenu zavrženíhodných činů. Spolu se žárlivostí či nenávistí patří mezi konceptuální lidské emoce. Z hlediska náboženského bývá odsuzována jako hřích, např. katolická nauka ji považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Opakem závisti je přejícnost.