Rád bych předem upozornil, že tento článek jsem již publikoval na jiném serveru pod názvem Pan vrchní Milan, ale po včerejší ohnivé diskuzi u vody zdarma mne napadlo se s Vámi podělit i o tento a přečíst si Vaše názory k této situaci..
Bylo to krátce po jedenácté hodině, kdy jsme otevírali restauraci po snídaních na obědy. Sotva pan vrchní Milan odemkl dveře do restaurace přišel páreček dvou mladých lidí. Slečna, na pohled velice krásná a mladý muž podle oblečení a parfému finančně dobře zajištěný. Nás, ostatní personál poslal Milan na salónek nachystat stoly na akci, která měla začít odpoledne. Všichni byli v pracovním nasazení jen já dostal možnost dojíst si svou snídani a i proto jsem byl svědkem událostí, které Vám popíši tak jak se staly.
Milan, elegán, opálený, černovlasý třicátník,zkušený číšník, dalo by se říct, že profík na svém místě. Vyráží k onomu páru, aby se jich ujal. Mladí zřejmě chtějí mít více soukromí a tak se posadí uplně na druhý konec veliké restaurace a daleko od baru a kuchyně. Milan se s nimi přivítá, dá jim jídeláky a vyráží zpět k baru. Sotva dojde, mladík na něj mává, aby ho přivolal zpět. Milan tedy vyráží zpět ke stolu a po chvíli opět k baru. Tam otevírá minerálku a vydává se zpět ke stolu. Za chvilku se opět vrací, nalévá pomerančový džus a nese ho na stůl. Když se vrací zpět, jde rovnou ke kávovaru a udělá espresso a vydává se zpět ke stolu. Když se vrací, tváří se již trošku zamračeně, nicméně jde opět ke kávovaru a vyrobí další kávu. V mžiku je zpět a vyráží znovu ke stolu, kde si objednali dvě mlíčka do kávy navíc. Věřte nevěřte, když se vrací znovu, dojde přímo k lednici, otevře další minerálku a nese ji ke stolečku mladých. V mžiku je zpět, otevírá balíček cigaret, do kapes si zoufale cpe cukry, zápalky a mlíčka. Pak vyráží s cigaretami na platíčku ke stolu. Jakoby vítězoslavně se otáčí směrem k baru a mazácky vytahuje z kapes zápalky a pokládá je na stůl. Vidím, že se pouští do hovoru, bere si jídelní lístky a míří rovnou do kuchyně. Podle zvuku tiskárny zřejmě objednává nějaká jídla. Když vychází z kuchyně asi nevěří svým očím, tentokrát na něj prosebně mává slečna, vydává se tedy ke stolu. Po chvíli se vrací, rozbaluje nový balíček cigaret jiné značky, zkontroluje dostatek zápalek po kapsách a jistě vyráží ke stolečku. Chvilku si tam jakoby povídá a zpět ho přivolává zvonek z kuchyně, který mu ohlašuje, že jeho objednávka čeká na výdejním pultu.
Milan se s úsměvem uklání u stolečku a odchází do kuchyně pro objednávku. Vychází s palačinkou a míří opět ke stolu. Palačinku si objednal mladík a směle se do ní pouští. Milan dojde asi do poloviny restaurace, když se ozve hlas slečny: “Pane vrchní, prosím!!”. Milan se na místě otáčí a vrací se ke stolu. Pak vyráží do kuchyně objednat palačinku i pro slečnu. Otevírá lednici, nalévá další džus a odnáší ho ke stolečku. Zpět nese talíř od palačinky a je slyšet nejprve tiskárna, pak hulákání kuchaře, zda si z něj Milan dělá legraci, že mu nosí ty objednávky postupně. Milan ho ujišťuje, že tomu tak není a vydává se s palačinkou pro slečnu ke stolečku. Vrací se, dělá další kávu, zkontroluje mlíčka a vyráží zpět ke stolu. Než stihne dojít ke stolu, zvoní kuchař, oznamuje mu, že palačinka je připravena k expedici. Milan pokládá kávu, a míří rovnou do kuchyně. Tam ho zastavuji a ptám se, zda mám palačinku odnést.”V žádném případě, tenhle stůl si dodělám sám” oznamuje mi pan vrchní Milan jakýmsi divným hlasem.. Odnáší palačinku. Mezitím se vrací zbytek personálu, salonek je připravený. Milan se vrací a než objedná smažený sýr pro mladíka, upozorní všechny, že ten stůl je jeho a nikoho tam nechce vidět. Milan jde a bere talířek od slečny. Vrací se. Doobjednává zeleninový salát. Pro slečnu. Během okamžiku jsou jídla hotová a Milan míří opět ke stolu. Když se vrací je jeho tvář již zcela jiná, než zhruba před hodinou. Jde do kuchyně, na pokladnu naťuká tatarku navíc, bere ji a míří ke stolečku. Vrací se, nalévá opět pomerančový džus a jde zpět ke stolečku. Když je zhruba v polovině cesty, všichni slyšíme jak mladík volá na Milana: “a pro mne ještě jednu vodu” a lišácky se u toho usmívá…
V ten okamžik končí kariera Milana v tomto hotelu. Tácek s džusem otočí a šlehne s ním o zem a řve jako na lesy: “A nakopat držku bys nechtěl??!!” Nastává hrobové ticho, z kuchyně vychází kuchaři a jsou společně s námi svědky toho, jak Milan dojde ke stolu zvedá mladíka za ruku a naprosto histericky řve: “ vypadněte odsud, vypadněte odsud, nic mi platit nemusíte, berte to jako mé pozvání, ale vypadněte odsud dřív, než vás oba zabiju.” Mladík se snaží něco namítat, slečna bere kabelku a vydává se směrem ke dveřím rudá jak rak. Mladíka popostrkává Milan za ní. Když jsou oba dva pryč, Milan si zapaluje cigaretu a vychutnává si poslední šluky na tomto místě…
Zhruba za dvě hodiny dostává padáka a dozvídá se, že urazil a vyhodil synovce majitele hotelu.
Milan se hrdě se všemi loučí a odchází se vztyčenou hlavou. V okamžiku kdy opouští restauraci si tak nějak všichni uvědomujeme, že něco právě končí a něco právě začíná. Bude nám po něm smutno. A jemu po jeho milované práci asi taky, ale dnes mu ujely nervy a on ví, že už nikdy nebude dělat na restauraci, protože tato příhoda, kdy si hosté pletou obsluhu se sluhou mu navždy zůstane v hlavě.
Milan se nakonec stane vedoucím cestovní kanceláře a jeho kariera je opět úspěšná. Ne každý, ale mívá takové štěstí a někdy stačí opravdu maličkost k tomu, aby si člověk během několika málo vteřin zničil svůj život..